Po relativně dlouhé době zavítala do Prahy renomovanější death metalová sestava. V čele pelotonu se zjevili staří dobří kozáci MALEVOLENT CREATION jimž zdatně sekundovala neméně zkušená čtveřice buldoků ze švédského Karlstadtu - VOMITORY. Tour pak doplňovali zcela neznámí THE MODERN AGE SLAVERY, přesně dva roky fungující kapelka z Apeninského poloostrova. Příznivcům posledně jmenovaných Italů jsem nucen hned z kraje reportu adresovat upřímnou omluvu, neb brány Chmelnice rozrážím až v úplném závěru jejich setu. Inu, začalo se až překvapivě přesně na čas, obvyklá akademická čtvrthodinka se tentokráte nedržela, a tak společně se mnou přicházíte o death/metalcoreový zážitek. Nevěšte však hlavu, večer ani zdaleka nekončí, ba právě naopak, na pódium už se začíná dobývat jakási podezřelá tlupa neotesaných seveřanů... tak uvidíme.

VOMITORY neohrabaně vzali nebohé instrumenty do svých tučných pracek a hned spustili titulní skladbu ze své nejnovější řadovky „Carnage Euphoria“. Po pravdě řečeno jsem očekával trochu intenzivnější a živelnější zvukovou masáž (už jen proto, že podmínky na Chmelnici většinou nesvědčí techničtěji pojaté produkci a naopak přejí té jednoduché, přímočařejší), leč k mé lítosti se tak nestalo. VOMITORY rozhodně neválcovali tak nekompromisně jako na Brutal Assaultu. Škoda, kdyby zvukař vytáhl upozaděné hrdlo zavilého Erika Rundqvista trochu výše a přidal na důrazu utopené kytaře nejmladšího člena kapely Petera Östlunda, mohlo být o poznání lépe. Ostatně i druhý kytarista Urban Gustafsson si po vystoupení lehce postěžoval na nepříliš kvalitní ozvučení. Ovšem i tak bylo horko, zejména pak při mé oblíbené houpačce „Serpents“ nebo vyloženě nesportovní výsypce „Chaos Fury“, otvíráku čtvrté řadové kolekce „Blood Rapture“. Seveřané vytasili i jeden méně typický kousek, a sice „The Voyage“, propracovanou a na poměry karlstadtského kvarteta podezřele dlouhou kompozici (skladba pochází z alba „Redemption“, tedy z časů, kdy mikrofon ještě okupoval Jussi Linna a tvorba VOMITORY byla přeci jen krapet jiná, než ji známe dnes). Celkově se samozřejmě jednalo o povedený set, ovšem v koutku duše (zejména pak po letošní terapii pod zdmi Josefovské pevnosti) jsem čekal trochu více.

Pak už ale na pódium nastupuje Brett Hoffman s vizáží o dvacet let mladšího Lemmyho Kilmistera, oděn v tradičně rozepnuté černé košili (pokud mě paměť neklame, ten samý outfit presentoval i před dvěma lety na Brutal Assaultu). Jedna ze zásadních US death metalových kapel se rozehřívala pomalu, ovšem nejpozději od „Living In Fear“ a „Infernal Desire“ (obě z vynikajícího „Eternal“) byli MALEVOLENT CREATION zpět v plné síle. Samozřejmě logicky došlo i na poslední desku „Doomsday X“, ze které zazněly třeba „Cauterized“ nebo „Deliver My Enemy“. Tady se rovnou přiznám, že pozdější alba Američanů mi neříkají tolik jako první záznamy, proto jsem raději uvítal návrat k debutu „The Ten Commandments“, konkrétně pak ke skladbám typu „Multiple Stab Wounds“ nebo závěrečné položce večera, erbovní „Malevolent Creation“. Pětice z Fort Lauderdale v těchto fázích koncertu bavila publikum skutečně královsky, a i samotní členové, zejména pak kytarový maskot MALEVOLENT CREATION, Phil Fasciana, si vystoupení evidentně užívali. Ostatně nechybělo málo a na Phila Fasciana jsme tento večer mohli maximálně tak vzpomínat jako na obět loupežného přepadení (podrobnosti je možné zjistit v databázi našich novinek). Krátce po čtvrt na jedenáct bylo dobojováno, návštěva Chmelnice se 24.9. ukázala jako dobrá volba, snad jen škoda, že si do útrob klubu nenašel cestu větší počet posluchačů.